Mezinárodní stříbro s leskem domácího zlata - taková byla Českolipská hůlkománie 2018
Poslední březen, Bílá sobota. Budíky Mosteckých Panterek o sobě daly vědět mnohem dřív, než zhasly pouliční lampy. Všude ticho, kufry aut se postupně plní kostýmy, hůlkami a další výstrojí, nezbytné jsou i miniřízečky, pizza šneky, domácí bábovka a další zdroje energie - den bude dlouhý a v šatně cizí mlska láká přece jen více než poklady z domácích krabiček. Mostecké Panterky vyrážejí v kompletním složení na 3. ročník Českolipské hůlkománie - hostitelkami mažoretek z celých Čech, a dokonce i ze Slovenska, jsou Adelline Česká Lípa, jeden z nejlepších mažoretkových týmů v čele s Adélou Vavruškovou, která zároveň přebírá roli moderátorky soutěžního klání. Ne náhodou se startovní listina sotva vejde do desek, na čtrnácti stranách najdete přes tři stovky startovních čísel. Den bude dlouhý a nikdo ještě netuší, že vyhlášení bude vlastně až zítra...
Je 7:00, parkoviště u českolipské sportovní haly se plní auty a autobusy z různých koutů republiky, všude kolem poletují mažoretky, věkový rozdíl je i dvacet let. Ty nejmenší doprovázejí jejich "šerpové" ověšení kostýmy a batůžky, hůlku si nese pyšně každá sama. Kam se podíváte, všude známý symbol Majorettes doplněný týmovými nápisy. O všech už jste slyšeli, všechny je znáte - až na jeden tým... na prostorovce vás upoutají červená trička týmu MERCI Záhorská Ves - jejich autobus urazil čtyři stovky kilometrů, Bratislavský kraj je opravdu daleko... Devátá hodina odstartovala slavnostní nástup všech týmů, velkolepou přehlídku desítek barevných kostýmů, tisíců třpytek a kamínků. Loňský ročník zhodnotil jeden tatínek slovy "to byste nevěřili, kolik je na světě dětí". A letos? Říkáte si - kde jsou ty ostatní děti, co se věnují jiným sportům? Máte totiž pocit, že všechny jsou právě tady.
Adélka bere do ruky startovku, zvukař se chopí svého řemesla, boj začíná. Jako první jdou na řadu velké formace a mezi nimi naše nejmenší Panterky se sestavou Halo, halo. Zvukař byl moc rychlý a hudbu pustil dřív, ale naši modrásci se nenechali rozhodit - kamenní jak sochy si počkali na tu správnou chvilku a pak to rozjeli. Potlesk byl famózní. Ten samý sklidila starší děvčata od pana Mozarta, když nastoupil se svým houslovým klíčem a partiturou not. Rychlý převlek a znovu na plac - na startu jsou Piloti Formule 1. A výsledek velkých formací s hůlkou? Dvě mezinárodní stříbra s leskem domácího zlata a jeden bronz - zlaté medaile a poháry putují totiž za hranice. Temperamentní Slovenky si právem odvážejí to nejcennější, co je k mání, a jen tak mezi řečí prohodí "máme tu ešte miniformačku". A vám je jasné, že další zlato je jejich. My bereme bronz. Soutěž pokračuje - nastupují formace s náčiním pom-pom, a tady jdeme změřit síly s opravdovými profíky - vzdáváme se tím dobrovolně zlatých medailí. Ale řekněte, měli byste radost ze zlata, když byste ve skupině neměli žádnou konkurenci? Moderátorka náš postoj ocenila, Domino holky vyšvihly se vší dynamikou, ale na medaili to nestačilo - hřeje nás 5. místo mezi profíky, kteří předvádějí araby, šprajcky a jiné akrobatické kousky, při kterých očima hledáte zdravotníka.
Největší úspěch přišel odpoledne, přece jen nechceme odjíždět bez cenného zlata. Nastupuje početná skupina sólistek a mezi nimi v zářivě žlutém kostýmu naše naděje Nela Šidlichovská - tohle jméno si pamatujte, o něm ještě uslyšíte! Podala snad nejlepší výkon všech dob a vy si říkáte, že snad nemá ani nervy - prostě jede a máte pocit, že si to užívá. Vyhlášení bude napínavé, doufáte v medaili. Vyhlašuje se od sedmého místa a její jméno stále moderátorka nevyslovila. Vyhlašují bronz - pro nás naděje na stříbro, vyhlásili stříbro, Nely jméno opět nezaznělo, a tak už brečí všichni kromě vítězky, které to nějak nedochází. Ještě že srdce trenérky je teprve šestnáctileté, že tu euforii vydrží! Rodiče v hledišti hledají kapesník. Třesoucíma se rukama berou kapesníky i ostatní, tým drží pohromadě a úžasně se semknul. Ale medailová sbírka ještě není uzavřena - máme přece holky Vnenkovy! Brečíme znovu - tyhle dvě úžasné sestry si jdou pro mezinárodní stříbro - pro nás má cenu domácího zlata, takže doplňujeme stříbrný hattrick. A kam putovalo zlato? Má před sebou dalekou cestu - berou nám ho opět Slovenky.
Po neuvěřitelné euforii z dosavadních úspěchů je třeba soustředit se na večerní část - na nebi v hluboké tmě Měsíc v plné své síle, je úplněk. Nastupují sólistky kategorie senior a hodinu před půlnocí naše seniorské duo. Je třeba překonat únavu, teď není čas spát. A holky nespí - atmosféra v hale je neuvěřitelná, naši fanoušci drží při sobě a pár nejmenších Panterek, kterým jakoby energie neubývala, fandí. A vše se opakuje - moderátorka, zvukař a je to tady. Všichni víme, že každý, kdo je na soutěžním place, se těší na poslední tón. Je dobojováno. Hodiny ukazují 23:55, blíží se vyhlášení. Duo ve složení Pavla Fojtová a Tereza Riegerová skončilo pod stupni vítězů, ale i za 4. místo je organizátor zdobí medailemi. Stupně vítězů to sice nejsou, ale ten zážitek, ty emoce, ty nervy, to všechno stálo za to tady být. Kdo nezažil, nepochopí. Je 00:37, 1. duben, Boží hod velikonoční, jedeme domů... Auta parkujeme kolem druhé ráno, svítí jen Měsíc a modravý přísvit oken napovídá, že někteří majitelé bytů ještě neodešli od svých televizních obrazovek. Taková byla Českolipská hůlkománie 2018, jeden z našich největších zážitků... Dobrou noc a za rok zase v České Lípě na shledanou!
Jana Riegerová 1.4.2018, 20:00 727x